Před pár lety vědci z National Geographic prohlásili, že gladiátoři jsou „baculatí vegetariáni“. Většina toho, co dnes víme o životě gladiátorů ve starověkém Římě, pochází ze spisů Galena z Pergamonu, slavného řeckého lékaře z 2. století. Jedli podle něj hlavně fazole a obilí, obojí se často podávalo jako kaše nebo polévka. V některých zprávách byli gladiátoři dokonce označováni jako „hordearii“ („jedlíci ječmene“). Strava gladiátorů byla především levná, sytá a dodávala energii.
Fazole, obiloviny, málo masa – a popílek
Podle National Geographic by jídla sestávající převážně z fazolí, obilí a sušeného ovoce mohla vést k nedostatku vápníku. Jak však ukazují rozbory kostí rakouských antropologů Fabiana Kanze a Karla Grossschmidta z Lékařské univerzity ve Vídni, kompenzovali by to speciálním „koktejlem“: takzvaným popílkem. Je to směs octa, dřeva a popela z kostí, o které se zmiňuje i římská literatura. Gladiátoři ho pravděpodobně pili po tréninku nebo boji jako izotonický nápoj. To pravděpodobně poskytlo válečníkům minerály, jako je hořčík.
Maso hrálo v kuchyni gladiátorů podřadnou nebo téměř žádnou roli – stejně jako u většiny chudších lidí v Římské říši. Večer před boji se konaly velké hostiny pro gladiátory, na kterých se pravděpodobně podávalo i maso. Zeleninu, kterou gladiátoři konzumují, lze usuzovat pouze na základě historických pramenů. Pravděpodobně jedli hlavně fazole, celer, mangold, houby a tuřín.
Byli gladiátoři ve starém Římě skutečně obézní?
Podle National Geographic byla strava gladiátorů pravděpodobně dostatečná k dosažení špičkové fyzické výkonnosti. Různé studie ukázaly, že sportovci dodržující rostlinnou stravu nebyli o nic horší než všežravci. Římští válečníci však pravděpodobně nebyli obézní. „Výcvik a souboje byly velmi vyčerpávající,“ vysvětlil deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung Fabian Kanz, vedoucí katedry forenzní antropologie Vídeňské univerzity. „Takže gladiátoři byli určitě ve velmi dobré kondici.“
