Níže zveřejňujeme dopis od paní Kingy. Doporučujeme vám podělit se o svůj názor a vlastní příběhy na: redakcja_lifestyle@lst.onet.pl. Vybrané e-maily budou zveřejněny na webu Woman Onet.
Nejprve mi dovolte vysvětlit, že nejsem příznivcem stereotypů. Vztah s tchyní může být normální a správný, ale bohužel to musí chtít obě strany. Ale začnu od začátku…
Jak jsem se dostal do domu mých tchánů? Aniela je často nachlazená, takže se mnou strávila půlku měsíce doma. Manžel měl na minulý týden naplánovanou služební cestu a já mám v práci termíny, abych splnila své úkoly. Rozhodli jsme se, že nejlepším řešením bude využít pomoci rodičů. Málokdy někoho žádáme o podporu v péči o naše dítě. Moji tchánové jsou již delší dobu v důchodu a často nás tři zvali k sobě. Pomyslel jsem si: „Proč ne?“ Dnes vím, že pracovat na dálku s tchyní za zdí nebyl nejlepší nápad.
Měla jsem zůstat týden u dcery, ale po třech dnech jsem si sbalila kufr. Nezasloužil jsem si slova, která jsem slyšel adresovaná mně. Proč jí vadím? Za prvé jsem ji nejednou slyšel, jak mě pomlouvá. Neustále telefonovala se svou druhou snachou. Řekla jí, že má konečně u sebe milovanou vnučku. Jen dodám, že ji vídám minimálně jednou za dva týdny, což je podle mě velmi dobrá statistika.
„Doufám, že do tebe nevleze!“
Moje tchyně je skvělá babička. Podle jejího názoru je to i skvělá tchyně. Strávila jsem u ní pár dní s dcerou a závěr je nasnadě: na výchově dítěte se nikdy nedohodneme. Myslí si, že dělám všechno špatně, a podle mě by měla komentáře přeskočit.
Podle ní jsem líná matka, která nechce přebalovat dvouletou dceru. Přesně tato slova použila v rozhovoru se svou snachou: „místo toho, abych se tímto tématem zabývala, čekám na zázrak.“
Pak už to bylo jen horší. K jídelníčku naší dcery se vyjádřila i moje tchyně. Anielka bojuje s selektivitou potravy. Moc toho nejí. Naštěstí ji stále kojím, což rozhodně ovlivňuje její celkový zdravotní stav. Moje tchyně často naznačovala, že je Anielka možná vybíravá, protože jsem špatně vařila a kojila jsem ji moc dlouho. Mnohokrát také komentovala můj vzhled. Jsem štíhlá, mám podváhu a moje tělo se ještě úplně nevzpamatovalo z těhotenství. „Doufám, že do tebe nevleze. Je jen kost a kůže,“ řekla mi u večeře první den našeho pobytu.
Zdvořile jsem odpověděl, že je to moje přirozenost. V předškolním věku jsem byl také vybíravý jedlík. Doufám, že Aniela získá s přibývajícím věkem větší chuť k jídlu. Tchýně se však nevzdala. „Měla bys trávit víc času vařením, ne prací. To samé s plenováním. Dítě je nejdůležitější,“ řekla najednou.
Myslel jsem, že je to nějaký vtip. Těhotenství jsem sotva dotáhla do konce. Strávila jsem 15 měsíců doma s dcerou. V práci beru jen ranní směny, aby trávila co nejméně času na mateřské. Rozhodla jsem se tuto, dle mého názoru nepodloženou, diskuzi o mém mateřství jednou provždy ukončit.
Klidným tónem jsem mamince odpověděl, že každý den dávám svých 200 %.
V hlavě mi vířily jiné myšlenky. Jaké právo má 68letá žena upozorňovat na mé výchovné chyby vůči mé jediné dceři? Každý „problém“, jak zvykla nazývat následující fáze vývoje své vnučky, přičítá mně. Jako bych Anielku vychovávala sama a ne s manželem. Dovolil jsem si o ní jen jednu poznámku. Řekl jsem, že Anielka má dva rodiče. Vychováváme ji spolu. Možná ne všechno jde podle našeho plánu, ale nejsem jediný, kdo si zaslouží kritiku.
Bylo toho na mě moc. Za celé své manželství jsem nikdy neslyšel tolik kritických poznámek jako během těch tří dnů v domě mých tchánů. Zavolala jsem manželovi a poprosila ho, aby nás hned ráno přijel vyzvednout. Podle mého hlasu poznal, že si nedělám legraci. V domě zavládlo smrtelné ticho. Tchán řekl tchýni, že do toho nemusí zasahovat. Poděkoval jsem mu za tato slova. Tchýně však nadále hájila svá práva. Navrhla, abych šel a Anielka zůstala u nich. Nechápe, proč jsme ji vůbec dali do jeslí. „Osamostatní se s ní,“ řekla povzbudivě.
Odpověděl jsem, že dítě má domov a vrací se s rodiči do Gdaňsku. Naštěstí můj manžel sdílel moji volbu. Často mi vyprávěl o svých rodinných hádkách. Jeho matka mu vždy přednášela a pomáhala mu. Bylo mu zle z její přehnané ochrany. Já po třech dnech taky. Moje tchyně si myslí, že by se o Anielu postarala lépe než já. Proč dcera potřebuje matku, když má babičku, že?
