„Jednoho dne jsem seděla v autě a odsávala mléko, s pořadačem plným právních záležitostí a křičícím dítětem na zadním sedadle, když mi přišla zpráva od manžela. Nevěřícně napsal, že v lednici nejsou žádné borůvky.“ “ říká advokát. „To byla poslední kapka. Věděl jsem, že se něco musí změnit. Jak to, že si můj manžel myslel, že jsem zodpovědná za jeho potřeby v podobě smoothie, když jsem byla na pokraji zhroucení?“
Svět se v posledních desetiletích rychle rozvíjí. S tím se změnil i způsob, jakým si lidé vytvářejí vztahy. Způsob, jakým komunikujeme, cítíme blízkost a řešíme konflikty, je dnes úplně jiný než před 60 lety. Když se však ve vztahu objeví děti, partneři nepostřehnutelně upadají do dávno překonaných vzorů.
Jak z toho ven? Existuje způsob.
Generace vychované bez internetu zažívaly vztahy ve fyzickém prostoru, s jasně definovanými rolemi. V té době byly ženy většinou v domácnosti a muži si vydělávali na živobytí. Pokrokový muž občas pomáhal v domácnosti nebo nechal matku v neděli spát pozdě. Kromě rostoucího počtu svobodných matek zůstává model rodiny většinou stejný.
Stále jsou to hlavně ženy, které přerušují svou profesionální kariéru, když mají děti. Zatímco ženám je již dávno zřejmé, že děti by znamenaly dvojnásobnou zátěž, pokud by se nechtěly vzdát práce, stále není standardem, aby muži rovnoměrně skloubili pracovní a rodinný život.
Manželství a rodiny již dávno nejsou výhradně heterosexuální a genderové role jsou neustále zpochybňovány. Progresivní muži mileniálů znají ženskou anatomii a sledují kalendář cyklu své partnerky. Přebírají – alespoň částečně – zodpovědnost za antikoncepci, lakují nehty sobě i synům a tančí po domě v kostýmech víl. Oblečení ani aktivity již nejsou přiřazeny ke konkrétnímu pohlaví.
To vše se změní, když se z páru stane rodina. Stejně oprávněné páry nenápadně upadají do dávno překonaných vzorů.
Říká to psycholog Gabor Maté po narození dvou synů jeho manželka získala třetí dítě – jeho samotného. Přestal ji vnímat jako milenku a partnerku a začal ji vnímat jako matku, která měla uspokojovat jeho nenaplněné potřeby z dětství. Podobně to vypadá u mnoha mužů, i když si to nechtějí přiznat. Stejně jako ženy, které tuto roli nevědomky přebírají a snaží se o svého manžela mateřsky pečovat nebo ho vychovávat.
Moderní vztahy jsou založeny na rovnosti, dokud nepřijdou děti
Autorka bestsellerů Eve Rodsky říká, že ženy stále do značné míry přebírají manažerskou roli v rodině. Vše mají pod kontrolou – je to zátěž, kterou nesou sami. Muži dostávají náhodné úkoly, a proto si svou roli doma často neuvědomují. Díky tomu se cítí nejistě, což ovlivňuje jejich chování.
Americká právnička také podcastu řekla, že její „rovnoprávní vztah“ se po narození dětí začal „zákeřně měnit“. „Jednoho dne jsem seděla v autě a odsávala mléko, s pořadačem plným právních záležitostí a křičícím dítětem na zadním sedadle, když mi přišla zpráva od manžela. Nevěřícně napsal, že v lednici nejsou žádné borůvky.“ ,“ vzpomínala. „To byla poslední kapka. Věděl jsem, že se něco musí změnit. Jak to, že si můj manžel myslel, že jsem zodpovědná za jeho potřeby v podobě smoothie, když jsem byla na pokraji zhroucení?“
Moderní vztahy jsou rovnocenné, dokud nepřijdou děti. Rovnocenní partneři se rázem promění v matku a syna nebo přesněji manažerku a asistentku.
Nejde o to najít viníka. Rodsky zdůrazňuje, že jde o systémový problém. Skutečná rovnost je možná pouze tehdy, když obě strany převezmou stejnou odpovědnost za domov a rodinu. Nejde ani tak o plnění povinností, ale o plnou zodpovědnost za jednotlivé úkoly a připravenost partnerovi důvěřovat, i když něco zapomene.
Sedmačtyřicetiletá autorka v rámci projektu doprovázejícího svou knihu označila neviditelnou práci za správu domova a rodiny, které se do té doby z velké části ujala sama. Zapsala si všechny úkoly, které bylo potřeba udělat, spolu s časem, který zabraly. Požádala také stovky žen, aby jí poslaly úkoly, které vyžadovaly pozornost a čas, ale zůstaly nepovšimnuty.
Na základě toho vytvořila sadu karet, které mohou páry společně prohlížet, aby eliminovaly nedůležité úkoly, a oddělit karty s povinnostmi, které již dělají nebo chtějí dělat. Některé vyžadují každodenní časovou investici, jako je příprava jídel nebo oblékání dětí, a jiné vyžadují pouze občasné investice, jako je plánování návštěv u lékaře nebo nákup dárků k narozeninám.
Jeho karta, jeho odpovědnost
Pro Rodského je klíčové nejen rovnoměrné rozložení povinností v domácnosti a rodině, ale také plná odpovědnost, kontrola a plánování ze strany držitele karty.
Manžel Rodsky, jak popisuje, byl zodpovědný například za kartu „Zoubková víla“. Když však jejich dcera přišla o zub, zapomněl jí nechat peníze pod polštářem. Ráno bylo zklamání obrovské. Kdysi by mu to vyčítala a ve svém podráždění by mu ten úkol vzala, protože se na něj nemohla spolehnout a cítila by povinnost situaci napravit.
Mnoho žen toto chování pozná: „Pokud to neudělá, budu muset žít s následky, takže to raději udělám hned teď.“ Tentokrát ho nechala, aby se z problémů dostal sám. Pro Rodského platí pravidlo: jeho karta, jeho odpovědnost. Manžel tedy napsal dopis, ve kterém se Zoubková víla omluvila. Kvůli velkému počtu vypadávajících zubů se opozdila, ale on dal dceři pod polštář dvojnásobné množství. Úkol byl úspěšně splněn – sice ne napoprvé, ale to nevadilo.
Rodsky také uvedla, že si všimla, jak rozdílně využívali s manželem volný čas, když se jeden z nich staral o děti. Její manžel pak chodil do posilovny, zdřímnul si, díval se na film nebo se stýkal s přáteli. Ten čas trávil sám pro sebe, zatímco ona se sprchovala, starala se o základní hygienické potřeby a vyřizovala pochůzky – místo toho, aby dělal něco dobrého pro sebe. Místo toho, aby se nad tím pohoršovala, naučila se od něj také postarat se o sebe.
Autor považuje za problém to mnoho žen žije jen mezi prací, domovem a péčí o děti a ztrácí své vlastní zájmy. Ale právě ony byly jedinečné a díky nim si je můj manžel zamiloval. Není to o naplnění kalendáře aktivitami, ale o nalezení své kreativity. Bez toho chřadneme. Toto je téma další Rodského knihy: „Najdi svůj prostor pro jednorožce.“ Ale to už je jiný příběh.
