Hubbleův vesmírný teleskop a sonda New Horizons dokázaly něco úžasného. Oba přístroje se současně podívaly na Uran, předposlední planetu Sluneční soustavy, ze zcela odlišných míst ve vesmíru. Přitom se na tuto málo prozkoumanou planetu podívaly způsobem, jakým se na ni dosud nikdo nedíval.
„Hubble“ pozoroval modrého ledového obra ze vzdálenosti několika set kilometrů od Země, zatímco sonda New Horizons se jej snažila detekovat ze vzdálenosti více než 10 miliard kilometrů od Slunce.
Není tedy překvapivé, že oba pozorovací přístroje viděly něco zcela odlišného. Hubble pozoroval Sluncem osvětlenou stranu planety ve vysokém rozlišení, zatímco New Horizons byl schopen pozorovat pouze in-fázovou část disku planety, a to z takové vzdálenosti, že Uran vypadal pouze jako rozmazaná modrá skvrna.
Astronomové tak mají jedinečnou příležitost zjistit, jaké informace můžeme získat z pozorování vzdálených exoplanet obíhajících kolem jiných hvězd.
Skutečnost, že o Uranu toho víme nesrovnatelně více než o exoplanetách, nám také umožnila využít tato pozorování zcela novým způsobem. Díky tomu, že astronomové vědí, co mohou očekávat, mohli si ověřit předpoklady, které používají každý den, když se snaží přímo zobrazit exoplanety obíhající kolem jiných hvězd.
Pozorování shromážděná sondou New Horizons, která 14. července 2015 navštívila Pluto a jeho satelity a v současné době se nachází dobrých 5 miliard kilometrů za Uranem, zjistila, že planeta, viděná z druhé strany a ve fázi , vypadá matněji, než se očekávalo.
