Žijeme ve vzrušující době. Poprvé v historii lidstvo odvážně vstupuje do věku meziplanetárních cest, které byly po desetiletí doménou pouze vědeckofantastické literatury. Je docela možné, že nás ve vzdálené budoucnosti čekají také časy mezihvězdného a možná i mezigalaktického cestování. Teoreticky tomu fyzikální zákony nebrání. Obecně se má za to, že cestování v čase je nemožné.
Jak se však ukazuje, ne všichni s tímto omezením souhlasí. Student University of Queensland Germain Tobar spolu s fyzikem Dr. Fabiem Costou vytvořili matematický rámec, který naznačuje, že cestování v čase může být slučitelné s fyzikálními zákony.
V rámci svého výzkumu se vědci snažili zjistit, zda lze deterministickou povahu klasické dynamiky sladit s obecnou teorií relativity. Klasická dynamika se spoléhá na znalost počátečního stavu systému, jako je poloha a rychlost objektu, aby bylo možné předpovědět celou jeho budoucnost.
Tento princip má nespočet praktických aplikací, od konstrukce trajektorií kosmických lodí až po modelování dynamiky tekutin. Obecná teorie relativity, kterou vypracoval Albert Einstein, však naznačuje, že je teoreticky možné, aby existovaly časové smyčky, v nichž mohou události existovat jak v minulosti, tak v budoucnosti. Tento názor se však zdá být neslučitelný s klasickou fyzikou.
Tobarův výzkum se snaží tento zdánlivý rozpor vyřešit tím, že ukazuje, že cestování v čase může existovat současně s principem logické konzistence.
Matematický model, který vyvinul, ukazuje, že časové smyčky mohou vysvětlit takové změny v minulých událostech, aby se zabránilo případným rozporům. Pokud by to byla pravda, ani cestování v čase by nevedlo k paradoxům, jako je paradox dědečka.
Při prezentaci výsledků své studie Tobar jako příklad uvedl událost, jakou byl rozvoj pandemie koronaviru SARS-CoV-2. Pokud by se někdo rozhodl vrátit se v čase, aby epidemii zabránil, mohl by teoreticky zabránit první infekci – vzniku pacienta 0.
