- Anetu překvapily práce, které předškoláci do soutěže o dýně přinesli. „Dýňoví medvídci, pohádkové postavičky, nóbl trpaslíci,“ podíval jsem se na to potěšeně, ale také frustrovaně. Žádné tříleté dítě si přece nedokáže vyrobit dýňového skřítka samo, říká
- — Nedávno naše paní učitelka ocenila práci, možná ne tak „krásnou“, ale samostatně provedenou dítětem. Byl to velmi chytrý tah, ale některým rodičům se to samozřejmě nelíbilo – souhlasí Klaudia, matka devítileté holčičky
- Aleksandra je ráda, že nemusí soupeřit s ostatními rodiči. – Mám dojem, že to s prospěchem dítěte nemá moc společného a je to spíše zveličení ambicí rodičů – myslí si
- Hledáte podrobný obsah? Přejděte na Onet Premium
- Další zajímavé články najdete na domovské stránce Onetu
Když dítě vstoupí do fáze vzdělávání, ať už předškolního nebo školního, stojí rodiče před velkou výzvou, jak je v tomto procesu podpořit. Pomoc při výuce, zajištění toho, aby dítě mělo všechny potřebné doplňky k výtvarným pracím a zapojení do života školy zabere rodičům nepochybně hodně času. Jsou ale i tací, kteří přispívají mnohem více, neřku-li příliš. Tlačí na děti, aby se účastnily nejrůznějších soutěží, a pak samy dělají soutěžní práce, dělají vše pro to, aby jejich děti „byly nejlepší“. Jedinou otázkou je, proč a zda je takové jednání pro dítě skutečně dobré, buduje jeho sebeúctu a rozvíjí ji, nebo jde jen o naplnění nenaplněných ambicí dospělého?
Článek pokračuje pod videem
Závod rodičů začíná již ve školce
Aneta vychovává dva syny předškolního a školního věku. – Kartičky u staršího syna, barevné dny u mladšího, donášení kaštanů, listí, tyčinek, barevných kostek – pořád se nám to daří, i když standardem je běžet v noci do obchodu koupit, co chybí – směje se Aneta. Přímo říká, že se cítí být více zapojena do života školky a školy než její děti. Ale to pro ni není to nejtěžší.
— Všechny tyto soutěže jsou nejhorší. Je dobře, že se pořád něco děje a chápu, že učitelé očekávají od dětí účast na různých iniciativách. Konkurence mezi rodiči je ale tak velká, že mám někdy opravdu dost, říká Aneta. Soutěže se podle ní účastní rodiče, ne děti.
— Nedávno jsme měli ve školce dýňovou soutěž. To, co děti do zařízení přinesly, předčilo naše nejdivočejší očekávání. Dýňoví medvídci, pohádkové postavičky, efektní skřítci – díval jsem se na to potěšeně, ale i frustrovaně. Žádné tříleté dítě si přece nedokáže vyrobit dýňového skřítka samo. To je směšné. Později byly oceněny nejlepší práce a je známo, že ty nejokázalejší zvítězily. No a co kdybychom se synem strávili půl večera malováním a lepením dýní, dítě bylo hrdé, že práci zvládlo samo. Později byl smutný, že dámy obdivovaly jiná díla. Myslím, že to není ani výchovné, ani výchovné, říká jasně.
Doporučujeme také: Polská škola je jako velký generátor problémů. „Nemohl jsem to vydržet“
Matky vycházejí napřed
Klaudia má jednu dceru Igu, která chodí do třetí třídy základní školy. Je zapojena do školního života, vždy si pamatuje na povinnosti, schůzky, knihy a práci navíc. Jak ale říká, své dceři umožňuje, aby se sama rozhodovala o soutěžích, mimoškolních aktivitách a školním životě.
— Nechci zahnat své dítě do kouta. Sleduji, ale nechávám rozhodovat. Držím se také zásady, že školu už mám za sebou, mám na ni dobré vzpomínky a chci, aby to mělo i moje dítě – přiznává Klaudie. — Ale ne všechny matky mají podobný přístup. Setkání jsou vždy utrpením. Jiné maminky si stěžují, že je málo práce navíc nebo že se přede všemi přetahují, proč jejich dcera/syn nedostal A, proč obsadili v soutěži druhé místo a ne první a podobně. Těžko se to poslouchá, asi je to realizace nenaplněných ambicí, diví se Klaudie.
Ve škole také často vidí nezdravou soutěživost. Matky závodí ve všem. — Nejde jen o soutěže, kterých se vlastně rodiče účastní nejčastěji, což je prostě vidět. Nedávno si toho všimla naše paní učitelka a ocenila práci, možná ne tak „krásnou“, ale samostatně provedenou dítětem. Byl to velmi chytrý tah, ale některým rodičům se to samozřejmě nelíbilo. Tato rivalita je však patrná i v doplňkových činnostech, např. při pořádání sladkých bonbónů na schůzkách. Soutěží o to, kdo dokáže vyrobit propracovanější a velkolepější pečivo. Nechci se toho účastnit, říká přímo.
Doporučujeme také: „Zdarma“ státní škola. „Dokonce kupujeme dárky pro naše děti z vlastní kapsy“
„Skončil jsem rodičovské závody“
Aleksandra má čtyři děti a před pár lety se rozhodla poslat je do domácího vzdělávání. To je obrovská výzva, zvlášť když jsou v úplně jiné fázi – nejstaršímu synovi je 15, nejmladší dceři pět. Navzdory mnoha potížím spojeným s domácím učením Ola svého rozhodnutí nelituje. V první řadě je rád, že se neúčastní závodu rodičů, který pozoruje mezi svými přáteli, jejichž děti navštěvují ústavy.
— Nedávno jsem chodila s 9letou dcerou na gymnastiku. Když jsem v šatně čekala na konec vyučování, slyšela jsem rozhovor ostatních maminek sedících vedle mě. Jejich slova mě velmi mrzela, přiznává dvaačtyřicetiletý muž.
— Jedna matka byla zjevně dojata tím, jak špatně její dcera četla, a vysvětlila ostatním, že je unavená z toho, kolik času musí dívce věnovat. Skoro ji pobouřilo, že musí strávit 3 hodiny. každý den sedět u jejích knih, aby moje dcera vedla třídu a rozhodně nevyčnívala z řady. Také ji zajímalo, kdy její dcera konečně začne být samostatnější, dodává Aleksandra.
Přiznává, že si v jednu chvíli dovolila zapojit se do rozhovoru, protože seděla hned vedle něj. A protože má dva starší syny – 12letého a 15letého, vidí, jak rozdílně se děti vyvíjejí, jak rozdílné jsou jejich potřeby, a chtěla svou ustaranou maminku utěšit.
— Školský systém bohužel není přizpůsoben každému dítěti. Myslím, že je potřeba dát dětem čas, nechat je dozrát jejich vlastním tempem, bez tlaku. Těmto maminkám jsem řekla, že z mých pozorování začínají být samostatné teprve 11- a 12leté děti, možná děvčata o něco dříve, ale moje devítiletá určitě stále vyžaduje hodně mého zapojení a to je dobře, říká .
— Rozhovor mezi těmito matkami mě velmi zarmoutil, protože jsem viděl, že nesledují své dítě, ale účastní se jakési rodičovské soutěže o to, čí dítě si vede lépe. Jsem velmi rád, že jsem se z tohoto závodu odhlásil. Mám dojem, že to s prospěchem dítěte nemá moc společného a je to spíše nadsázka ambicí rodičů, říká Aleksandra.
Doporučujeme také:
