Níže zveřejňujeme dopis paní Karoliny. Doporučujeme vám podělit se o svůj názor a vlastní příběhy na adrese: redakcja_lifestyle@lst.onet.pl. Vybrané e-maily budou zveřejněny na webu Woman Onet.
„Je to tady špinavé. Asi jsi to dlouho neuklízela, babičko,“ řekl můj čtyřletý syn při jedné z návštěv u prarodičů. Bohužel v tu chvíli přišli někteří z rodiny a Bartekův názor mou tchyni ještě více rozzuřil.
„Co to říkáš, mé dítě? Maminka ti neřekla, abys takové věci neříkal?“ – řekla a hlas se jí třásl hněvem. „Ale mám lhát? Maminka a tatínek říkají, že se to nesmí,“ odpovědělo rezolutní čtyřleté dítě. Aby se manžel vyhnul rvačce, rychle uvolnil napětí. „Bartuś měl pravděpodobně na mysli bundy rozházené v hale,“ řekl a odvedl syna do jiné místnosti.
Později to bylo jen horší. Syn se s babičkou při procházce nechtěl držet za ruku a ta se na něj urazila. „Jsi taková. Máš radši tu druhou babičku?“ zeptala se s vážnou tváří. „Co říká máma?“ Je to čtyřletý!“ odpověděl jsem rychle. Bartek si prostě připadal hloupě. Nechtěl babičku naštvat, chtěl se jen projít s tátou. Někdy nevím, jak mám mluvit s maminkou- urážet malé dítě je trapné.
Bartek je bolestně upřímné dítě. A jako mnoho dětí v jeho věku jednoduše říká, co si v tu chvíli myslí. Učíme ho, že některé věci se nemají říkat nahlas. V praxi to však dopadá jinak. Stávají se nehody, které obvykle lidi rozesměje. Jak je však vidět, ne každý mu dokáže odpustit. Je dospělá, má na nás i na vnuka zášť a sama se chová jako dítě.
